Paprsek ze tmy, červen 2009

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, červen 2009

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Pobyt ve Starých Splavech

Tak a máme za sebou další pobyt. Stručně zde popíši jeho průběh. Rozhodli jsme se v tomto roce uspořádat pobyt v divadelním duchu. Nevynechali jsme ani vycházky a delší výlet. Každý den jsme se prošli v lese, chodili jsme k vodě a došli jsme až na pláž, která byla kouzelná. Nebylo tam mnoho lidí, takže jsme měli klid vychutnat téměř letní atmosféru. Na koupání to sice nebylo, ale přece jen jsme do vody na konci pobytu vlezli a užívali si sluníčka.

Jeden den jsme se vydali poznat Doksy. Jedni z nás využili možnosti nakoupit si něco v obchodech a pojíst něco dobrého v cukrárně. Menší skupinka se vydala do místního muzea za poznáním. Jedna místnost byla věnovaná českému básníkovi K. H. Máchovi. Druhá expozice byla nabitá informacemi o rybářství. Tuto výstavu jsme vynechali, protože jsme se celé dvě hodiny věnovali výstavě, o které bude ještě řeč v rubrice Nabídka pro čtenáře.

Jeden den jsme se také vydali na samotné Máchovo jezero na lodi z roku 1930. Jmenovala se Hynek. Samotné výpravě předcházel prudký liják, před kterým nás zachránil majitel lodí, který nás schoval v úschovně pro lodě. Byli jsme mu moc vděční. Nedovedli jsme si představit, že po tak prudkém dešti nastoupíme na loď a poplujeme po jezeře, ale nakonec se vše v dobré obrátilo a výprava dopadla dobře. Kdo chtěl, zůstal v kajutě, zbytek se kochal výhledy na krajinu. Tento zážitek nám připomněl úvod pobytu, kdy jsme do místa, v němž jsme nakonec našli azyl, dorazili zcela promočení, protože nás přepadla bouřka a liják. Měli jsme ale dobrou náladu, tak nás to nerozhodilo.

Nyní k divadlu. V podstatě jsme se k němu snažili dobrat čtyřmi způsoby. Pohybovými a jinými cvičeními, výrobou loutek a hrou s loutkami, předvedením divadelní scénky a výrobou květinového zátiší. Poslední část nebyla sice divadelní, ale souvisela s estetickou výchovou.

U pohybových a jiných cvičení bych například uvedla toto. Tři skupinky měly za úkol představit nějakou scénu. První skupina předvedla Babičku a její děti, druhá Jana Žižku a jeho vojáky a třetí skupina měla za úkol předvést sv. Jiřího, který bije draka. Nedá se říct, že by některá skupinka měla svoji scénku lepší, protože každá zazářila jiným způsobem. Ráda bych ale zdůraznila svoje překvapení nad scénkou Jan Žižka a jeho vojáci. Vypadalo to totiž beznadějně. Neměla jsem pocit, že se skupinka na něčem dohodla. A ejhle. Doprostřed se postavil Ota Nepraš se svojí složenou holí, po stranách další a začali pět Ktož sú boží bojovníci. Bylo to skvělé.

Výroba loutek probíhala takto. Martina Hanusová připravila doma loutky z látky s polystyrénovou hlavou. Šlo o loutku prstovou. My jsme měli za úkol loutku dodělat. Měli jsme k dispozici vlnu, provaz, papír, látky, knoflíky, korálky, barvy, lepidlo a mnoho a mnoho jiného. Každý vyrobil loutku podle svého. Takže vznikly loutky mimozemšťan, různé holčičky a kluci, pan ředitel a tak dále.

Další den jsme s loutkami zahráli svoji vlastní scénku. Každý mohl říct, co chtěl. Někdo hrál i s více loutkami.

Jeden den jsme si hráli na třídu. Ve škole byli žáci, paní učitelka. Do třídy občas zavítal pan ředitel a nakonec mimozemšťan.

Také jsme skládali básničku. Namátkou jsme řekli deset slov, ze kterých jsme pak měli složit básničku. Opět jsme se rozdělili do tří skupin a vymýšleli báseň. Tu najdete v rubrice Poetické okénko.

Další část divadelního programu byla věnována hranému divadlu. Dopadlo nad očekávání dobře. Herci hráli výborně, vypravěč předčítal nahlas a nahazovač slov se své role ujal znamenitě. Zdatní byli i herci z Palaty, kteří hráli servírku, oheň a hlavu v zrcadle. Popis nastudování této hry si můžete koncem roku přečíst v dalším bulletinu. Květinové zátiší bylo jednoduché a pan kuchař projevil nadšení. Na větve jsme nastrkali kousky hadříků a na další větve jsme pověsili panenky, které jsme vyrobili ze složeného papíru, dřevěného korálku a špejlí.

Na závěr bych se ještě ráda vyjádřila k jídlu. Podle mého názoru bylo velice chutné. Všimla jsem si, že pan kuchař vaří moderně, málo mastí a kdo chtěl přidat, mohl si přidat.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Slovo do pranice

Dnes nás se svým pohledem na vlastní handicap seznámí Jaruška Dvořáková. V příštích číslech zde najdete příspěvek na pokračování PhDr. Jana Jakeše. A těšíme se na příspěvky dalších přátel KPČH.

Marcela Machovičová

Přišla jsem o zrak v inkubátoru. Mám odchlípenou sítnici. Nejsem úplně nevidomá, zůstal mi světlocit. Vidím však také obrysy, ale jako stín. I malý zbytek zraku může člověku pomoci. Ví totiž, kdy je den a noc. Ve škole jsem se naučila orientovat po budově a chodit do učeben. Bolesti mě nikdy neprovázely a doufám, že provázet nebudou. Na sluchovou vadu mi přišli ve školce. Paní vychovatelka si pořád stěžovala, že ji neslyším, že hned nereaguji. Bylo mi pět roků. Kdybych nedostala sluchátko, musela bych odejít ze školky. Primářka v Českých Budějovicích neviděla důvod, proč je pětiletému dítěti dávat, ale vychovatelka se nedala. Jako sluchově postižená jsem se nenarodila.

Jaruška Dvořáková

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

První krůčky k fyzioterapii

Luděk Coufal je absolventem zdravotní školy s maturitou, a tak jsem ho oslovil, aby uplatnil svoje zkušenosti s fyzioterapií. Dohodli jsme se, že nezůstaneme jenom u dramaterapie, ale že se budeme věnovat i rozcvičkám. Příští setkání jsme hned obohatili o fyzioterapii s krátkým výkladem Luďka Coufala. Ten řekl, že mu nezbude než oprášit svoje znalosti ze školy a že věří, že to bude mít smysl. Z pohledu choreografie a režie je zajímavý výsledný efekt z koordinovaného pohybu skupinky lidí. To je důvod, proč jsem si přál, aby Luděk Coufal spolupracoval. Synchronizované cvičení je náročné kvůli ztížené komunikaci. Také jsme zavedli nové kostýmy a nové rekvizity. Je to týmová práce, kde se učíme trpělivosti a z jednotlivých nápadů skládáme pěknou mozaiku.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Náš host

Tentokrát bude naším hostem pedagog František Bakule (1877–1957). Že jste jeho jméno nikdy neslyšeli? Nedivte se, opravdu ho lidé neznají. Byl to první ředitel Jedličkova ústavu. Dnes zde ocituji z knihy Krása a bolest toto: "Za dva nejúčinnější výchovné prostředky pokládá Bakule lásku a umění. Říká, že láska vládne v srdci jeho malých divochů a udržuje je v jednotě, umění zušlechťuje ducha i srdce. Nikdy přitom nejde o výuku ke specializovanému umění pro ně samé. Bakule jím otevírá celý širý svět umění. Děti mají k dispozici jeho osobní knihovnu a nepoznají, co je to poušť povinné četby, protože zanedlouho suverénně plují po oceánu světové literatury. Podobně se jim snaží přiblížit hudbu a výtvarné umění. Nevychovává v nich však jen slastichtivé konzumenty, ale stejnou měrou je vede k rozvoji jejich vlastních tvůrčích sil, bez ohledu na to, zda s nimi pak sám dokáže držet krok. Říká, že pozoruhodnou skutečností je, že učitel může u dětí rozvinout výrazové schopnosti, jaké sám nemá, a dovést rozvoj jejich talentů do stupně, který přesahuje jeho vlastní schopnosti."

Jaká pokora byla v tomto člověku. Co říkáte? I v příštím čísle bude naším hostem František Bakule.

zpět na obsah

Naše kluby

Praha

Komorní klub Josefa Zimmermanna v Praze

Příprava na televizní natáčení v Praze byla tentokrát plná překážek, ale přinesla ovoce. Pravda je, že jsem předpokládal výpadky a onemocnění v souboru, a proto jsem připravil a nacvičil nové nastudování. To bylo oživeno o nové kostýmy a dekorace. To, co jsem si myslel, že by se mohlo naplnit, se stalo. Několik dní před odjezdem do Prahy odřekla spolupráci představitelka hlavní role z důvodu svého nového zaměření a s ní i další člen, který byl závislý na jejím doprovodu. Těsně před odjezdem do Prahy, kdy byl vyřešen doprovod přímo až z ÚSP Chrlice, oznámil vážné potíže s chůzí další člen naší divadelní skupiny, který se na vystoupení těšil a připravoval. S ním odpadla i jeho kamarádka, která oznámila potíže s dýcháním. Zůstalo nás pět. Někteří z nás museli ztvárnit dvojroli. Do poslední chvíle jsme pracovali na textech na míru pro účinkující. Ještě ve vlaku jsme si opakovali a udělali jsme generálku nového nastudování. V den natáčení pro televizi jsme měli svým způsobem štěstí, a to proto, že se natáčení opozdilo. Díky tomuto zpoždění jsme mohli uzpůsobit stísněné prostory a herci se mohli v klidu obléknout do kostýmů. Krátce před začátkem jsem byl informován, že do hry mám zapojit známého herce Pavla Soukupa. Přichází moderátor pan Cibulka v doprovodu pana Soukupa, krátce se představujeme a já vysvětluji roli pro nového účinkujícího. Moc se mi to hodilo, protože to, co jsme dřeli ve vlaku, nebylo to pravé ořechové. Ředitelem ústavu, který vede rozhovor s redaktorem časopisu Paprsek ze tmy, se stává pan Pavel Soukup a z původní role ředitele ústavu přechází náš herec do role osvětlovače divadla, který je tam pouze na dohodu o provedení práce. Aby nebylo všem komplikacím a překvapením konec, přichází za mnou kolegyně a prosí, abych zapojil do hry ještě jednoho našeho člena, se kterým jsem v této scénce vůbec nepočítal. Tedy stává se z něj obratem student, co přichází pozdě na přednášku a ruší celý program. Kamera se spouští, fotoaparáty cvakají a nemůže se začít jinak než s poděkováním pro ty, kteří nás podporují a pomáhají našemu Komornímu klubu. Předpokládáme, že by se mohl výstup z tohoto natáčení na ČT1 objevit v sobotu 27. června 2009 v pět hodin.

Večer na Dědině jsem zorganizoval muzikoterapii tak, jak jsem se to naučil v kurzu pro sociální pracovníky. Luděk hraje na klavír, já jsem cinkal do taktu lžičkami o sebe, Jana tancovala se psem a všichni jsme zpívali. Oslavili jsme tak narozeniny Jany Brožkové.

Brněnský klub byl jako nezmar, v neděli po snídani jsme si prohlédli s velkým zájmem cvičnou zahradu a jednotlivá pracoviště rehabilitačního a rekvalifikačního střediska. Byli jsme nadšení a vděční a slíbili jsme si, že za rok v květnu se zde opět sejdeme.

Poděkování a dík patří především Otě Pačesové a Martince Hanusové za jejich péči a zajištění programu.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Brno

Tmavomodrý festival v kostce

Tentokrát jsme se sešli pouze jeden den přímo na expozici kompenzačních pomůcek. Této příležitosti jsem využil k doladění posledních informací k pražskému víkendu. Předal jsem nově přepracovanou roli Janě Brožkové a pěkně jsem si popovídal s Mirkem, Lenkou a Karlem.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Liberec

V minulém čísle jsem psala o tom, že s Jaruškou drháme nástěnnou dekoraci. Nejprve jsem měla strach, jak složité dílo zvládneme, ale vše dopadlo dobře. Jaruška mě opět nezklamala. Jeden den jsme s Jaruškou nahodily nitě a udělaly několik řad. Myslela jsem, že budeme pomalu pokračovat spolu, ale když jsem přijela za čtrnáct dní k Jarušce, zjistila jsem, že Jaruška pokračovala sama a že se jí velice dařilo. Práce se mi moc líbí, řekla bych, že je to zatím nejhezčí práce, kterou má Jaruška za sebou. Klobouk dolů.

Domluvily jsme se spolu, že se zaměříme na větší práce, protože to Jarušce vyhovuje víc než záložky, vánoční ozdoby a jiné drobné věci. Znamená to, že většinu času budeme u práce stát, protože velké práce se nedají dělat u stolu. Určitě vám o tom příště napíši.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Zpráva

Obdrželi jsme Cenu modrého slona za výtvarné dílo prezentované ve IV. ročníku celostátní soutěže projektu „Tvoříme duší 2009“. Zúčastnili jsem se soutěže s naším Betlémem hluchoslepých. Je to již druhé ocenění, které jsme za toto dílo obdrželi. První byla cena z výstavy "Senior-Handicap" v Lysé nad Labem v roce 2008. Mrzí nás, že se nemůžeme zúčastnit soutěže Hieronyma Lorma, pořádané LORMem, protože pravidla soutěže neumožní účast kolektivu. A také bychom o toto dílko přišli, protože podle pravidel LORMu zůstává výtvarné dílo pořadateli soutěže. Uvítali bychom, kdyby LORM tato pravidla přehodnotil, protože jsme se v žádné soutěži pro zdravotně postižené s takovými praktikami nesetkali. Nemáme potom možnost předvést naše dílo právě v té skupině, do které naši lidé patří.

Ota Pačesová

zpět na obsah

Nepřehlédněte

Vážení přátelé, napište svoji zkušenost s dobrovolníkem. Vaše příspěvky otiskneme v našem Paprsku ze tmy. Osobně mám velice dobrou zkušenost s dobrovolnicemi z Okamžiku. Možná si to ani neuvědomujete, ale na našich akcích jsou nenápadně s námi. Chtěla bych jim na tomto místě poděkovat. Úplně všem. Určitě sdělte svůj názor. Nebojte se ho sdělit.

A dále. Připomínám, že nyní vyjde dvojčíslo koncem srpna. Těším se na vás.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Medailony

Jak jsem se osamostatnil (pokračování)

V daném ústavu jsem bydlel rok a po roce jsem se odstěhoval do Modřic, kde jsem měl také pracoviště. V Modřicích jsem bydlel čtyři roky. Pak mi oznámili, že v Brně v ulici Jaselská mi byl přidělen státní byt. Později jsem tento byt koupil jako družstevní.

Byl jsem velmi rád, že mi bratr (církev) pomohl s jeho opravou. Když jsem se totiž nastěhoval do Modřic, tak jsem poznal, co znamená žehlení, praní, vaření. Nyní jsem rád, že tuto činnost dobře ovládám. Kdybych zůstal v ústavu, tak bych se nic nenaučil, protože bych měl plnou penzi, vypráno, zašito, vyžehleno, a tak byl jako desetiletý člověk.

Po přestěhování do Modřic jsem už neměl žádný problém se o sebe postarat. Moc děkuji všem, kteří mi pomohli přidělený byt opravit a pomohli mi nastěhovat se sem. Nyní jsem velmi rád, že jsem se tak ve svých osmnácti letech rozhodl a že jsem si založil stavební spoření. Mám i důchodové spoření a chystám se založit si opět stavební spoření, protože mám možnost koupit si jiný byt.

Luděk Coufal

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

V dnešní rubrice vás neseznámíme s knihou nebo spisovatelem, ale s výstavou, kterou jsme navštívili v Doksech. Činíme tak proto, aby ti, kdo do Doks zavítají a budou chtít tuto výstavu vidět, věděli, na co se mají připravit.

Výstava je věnována K. H. Máchovi, romantickému básníkovi a spisovateli. To je také důvod, proč o ní píšeme v této rubrice. Hned v předsíni lze na stěnách spatřit portréty K. H. Máchy od malířů a grafiků z doby, kdy tento velký básník žil, ale také z dnešní doby. Portrétovali ho například malíři Svolinský a Bouda.

Při vstupu do první místnosti se nejprve seznámíme s počátky tvorby K. H. Máchy i jeho osobním životem. V druhé místnosti se můžeme seznámit s jeho vrcholným dílem, ale také vášní k cestování. Jsou zde nainstalovány i dobové předměty jako nábytek, obrazy, vějíře, nádobí, oblečení a vyšívání. Při odchodu z místnosti je po levé straně umístěna vitrína, v níž jsou rozloženy knihy, které K. H. Mácha napsal. Každého překvapí počet vydání těchto knih. Osobně se mi zamlouvala raná vydání, která korespondovala s duchem doby.

Osobně mě nadchlo velké množství obrazů z té doby, kdy malíři a grafici-vlastenci neváhali naši krajinu popisovat víceméně nerealisticky, zkrášleně.

Nevýhodou této výstavy pro slabozraké a lidi s nějakým omezením zraku je to, že uvnitř vitrín jsou malé popisky. Tento handicap vynahrazuje skutečnost, že další informace jsou již čitelné, protože jsou psány tučným písmem. Naštěstí existuje literatura, v níž se lze se životem a dílem K. H. Máchy podrobně seznámit. Přejeme hezký zážitek.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Poetické okénko

Báseň na téma „Pobyt Klubu přátel červenobílé hole na Mácháči“

Otík s hůlkou kluše
a vtipkuje suše.

Kristýna a Jana
venčí Elzu zrána.

Na verandě Janička
užívá si sluníčka.

A vedle ní Máca
stále něco plácá.

Petr zmokl príma,
leze na něj rýma.

Irenka a Hanička
to jsou naše zlatíčka.
Každé ráno z Jiřinky
musí tahat peřinky.

Potom Jirka přikluše,
promluví jí do duše.

Karlička sedí na parníku v podpalubí
a Pepa se na palubě na ryby zubí.

Luděk obdivuje Mácháče krásy,
pro Jiřinku se stal symbolem spásy.

Kdo nám šimrá zádíčka?
To je naše Hanička.

V jídelně Miluška u stolu papá,
ze stropu voda jí na hlavu kapá.
Pepa si svého talíře hledí,
nevšim si ani, že Miluška u stolu jiného sedí.

Prší, fouká, je tu slota.
Kdopak za to může? Martina a Ota.

zpět na obsah

Výročí

Hodně zdraví a štěstí přejeme Martinovi Tarčincovi.

Vzpomínka

Odešel s posledními slovy: „Tak holka je to se mnou špatný“. Odešel necelý rok za svou milovanou Mařenkou tam, kde nás už nic netrápí. Náš milý Vašíček Řehák zemřel počátkem letošního června. Obětavý manžel, který se do posledních chvil staral o svou milou a určitě mu již v té době nebylo také moc dobře. Oblíbený snad všemi, věrný přítel nás všech.

S námi se sešel naposledy letos v únoru a sršel opět svým optimismem. Vašíčku, budeš nám moc chybět na našich setkáních. Nikdy na tebe nezapomeneme. Lituji, že jsem tě už nezastihla.

Za Klub přátel červenobílé hole Ota Pačesová

zpět na obsah

Co nám chutná

Vzpomínáte? Není to tak dlouho, co jsem tu uvedla recept na brambory s česnekem nebo brynzou. Dnes bych všem ráda doporučila recept, který se mi osvědčil. Brambory s česnekem uděláte přesně podle uvedeného receptu. Protože jsou již k mání nové brambory, určitě je nechte ve slupce, budou vám tak lépe chutnat. Pod slupkou je navíc mnoho vitamínů. K těmto bramborám si připravíte nové zelí. Nové zelí, to je velká dobrota. Nakrájíte si hodně cibule a tu osmažíte na tuku. Pak přidáte nové zelí, osolíte, opepříte a přidáte trochu cukru a kmín. Podlijete vodou a dusíte. Nakonec přidáte utřený česnek, světlou jíšku, ještě chvíli povaříte a k dovršení všeho dobrého zakápnete octem. K tomu brambůrky. Já k tomu popíjím pivečko.

Tento recept jsem ale uvedla také kvůli tomu, že část podušeného zelí můžete použít na přípravu jiného jídélka. Když ho necháte v kastrůlku dva dny v ledničce, tak se mu nic nestane a za dva dny budete mít další dobrý oběd. Uvaříte si nudle, nejlépe domácí, ale dnes jsou k mání kupované nudle, které podle našich sousedek nejsou k zahození. Nerozvařte je, aby se při dalším postupu nerozpadly. Na tuku si osmažíte na drobná kolečka pokrájenou klobásku. Osmažte ji na velké pánvi, protože do této pánve pak přidáte scezené nudle. Nakonec přimícháte zbytek zelí a prohřejete. Kdo nevěří, že je to dobrota, musí vyzkoušet. K tomu dobrou frankovku. Ta mi vždycky připomíná dědu, který ji pod Pálavskými vrchy na svém vinohradu pěstoval a dobré víno prodával v nedalekém Mikulově.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8

  • Brno - Ing. Leopold Brückner - předseda Herčíkova 16, 612 00 Brno
    e-mail: leopold.bruckner@centrum.cz
    mobil: 608 866 912
    telefon: 541 219 511
  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)