Paprsek ze tmy, květen - červen 2012

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, květen - červen 2012

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Vážení přátelé, omlouváme se, že tento Paprsek vychází jako dvojčíslo. Nakupilo se nám mnoho jiných povinností a problémů. Ota Pačesová se stěhovala, což přineslo nejen mnoho práce a starostí jí samotné, ale bude to znamenat drobnou změnu i pro náš klub. Změní se adresa z Přemyšlenské na Cafourkovu ulici, Praha 8 zůstává. Také se naší Otičce nevyhýbaly nemoci a tak klubové aktivity šly trošku stranou. Přesto jsme instalovaly měsíční výstavu v knihovně v Berouně a především připravily pobyt v Sezimově Ústí. S tím jak se vydařil, vás seznámím v příštím čísle a doufám, že se ke mně přidá také někdo z dalších účastníků. Přeji vám všem krásné nadcházející léto a pohodové dny.

Martina Hanusová

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Tak já například přemýšlím o tom, proč nejde udělat něco tak jednoduchého, jako je dohoda. Mám na mysli dohodu politických stran, které získaly největší počet hlasů. Myslím, že by to bylo spravedlivé. Strany, které by získaly největší počet hlasů, by utvořily dohodu, která by byla kompromisem. Nešlo by se za hranu, na ostří nože. Přijde mi divné, že v minulých volbách, kdy zvítězila levicová strana, nemá tato strana šanci uspět se svými požadavky, ačkoliv ji volilo nejvíce lidí. Naše společnost je rozdělena přibližně na polovinu. Polovina je pro pravicová nebo levicová řešení. Co se týče mě, je mi jedno, odkud řešení přichází, hlavně aby to bylo moudré a spravedlivé řešení. Všichni víme, že bez dohody to nejde. Tak, jak to funguje, se společnost polarizuje, rozděluje. Je tu ale jeden problém, kvůli kterému chápu, že nejde utvořit koalici vítězných stran, i když ta tu jednou byla. Většinou se o vítězství dělí levice i pravice. Všichni víme, jak se dokáží urážet, nenávidět a ponižovat. V tom je zakopaný pes. Nikdo se neumí s nikým dohodnout na kompromisním řešení. Jak z toho ven?

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Klubové aktivity

Pardubice

Workshop "Zažij si na vlastní kůži"

Ve středu 25.4.2012 se konal na Univerzitě Pardubice již čtvrtý ročník akce s názvem "Zažij si na vlastní kůži". Tento zážitkový seminář, který byl určen především studentům a zaměstnancům univerzity, umožnil svým návštěvníkům seznámit se s různými typy zdravotních postižení. Každý si mohl vyzkoušet, jaké to je, pohybovat se na invalidním vozíku, chodit s bílou holí, vyzkoušet si brýle pro simulaci očních vad a komunikovat s člověkem se sluchovou vadou. Univerzita Pardubice pořádá tuto akci ve spolupráci s Českou abilympijskou asociací, o. s., TyfloCentrem Pardubice, o.p.s., s Českou unií neslyšících a s Klubem přátel červenobílé hole.

S Otou Pačesovou jsme se zúčastnily této akce již poněkolikáté. Na informačních panelech jsme představily postižení hluchoslepota a život lidí s tímto postižením. U stolku si návštěvníci mohli s klapkami na očích hmatem prohlédnout knížky s hmatovými ilustracemi, vyzkoušet si Lormovu abecedu apod. Myslím, že takových akcích by se mohlo konat více, jsou velmi důležité k pochopení zdravotních postižení a také pomáhají zdravým lidem pochopit, jak mohou postiženým lidem pomoci.

Martina Hanusová

Liberec

Je tu jaro, moje oči zase vidí o něco líp. Těším se, že s Jaruškou Žákovou opět začneme nejen chodit na procházky, tentokrát s cílem nasbírat tu kamínek, tu lístky, tu větvičky pro výtvarné práce, ale také něco vyrábět. V plánu už mám tři výrobky, které jsou velmi jednoduché. Ráda bych vás seznámila s prvním výrobkem, který začneme realizovat, jen co se sejdeme. Potřeba je udrhaný řetízkový pásek, rulička od nitě, dřevěná kulička a vystřižená křidélka z papíru. Pásek namotáme na papírovou ruličku od nitě, přilepíme. Provlékneme korálek, dole uchytíme na ruličce. Nad korálkem necháme smyčku na zavěšení. Křidélka přilepíme na zadní straně ruličky. Na vás všechny mám prosbu. Kdyby vám zbyly dřevěné korálky, knoflíčky, papírové ruličky od nití, bavlnky, byla bych ráda, kdybyste je darovali Martině Hanusové nebo Otce Pačesové. Od nich je získáme zase my v Jiřetíně pod Bukovou a budeme obě rády, když budeme z vašich "zbytečků" dělat věcičky, které třeba na vánoce použijeme na ozdobu stromků.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

"Nevyužívejte kartu sociálních systémů jako bankovní kartu", radí NRZP ČR. Úřad práce oznámil, že karty sociálních systémů, tzv. S-karty, budou postupně vydávány od července letošního roku. Národní rada osob se zdravotním postižením, která s jejich zavedením nesouhlasila, vyzývá občany, kterým bude karta přiznána, aby při jejím přebírání podepsali prohlášení, že jim mají být příslušné dávky posílány poštovní poukázkou nebo na bankovní účet.

Podle NRZP ČR karta sociálních systémů nepřinese žádnou hodnotu navíc pro lidi se zdravotním postižením, naopak jim může řadu věcí znepříjemnit. NRZP ji považuje pouze za peněžní produkt, který má přinést zisk bankám a případně těm, kteří prosadili tuto myšlenku. Podrobněji se k ní vyjadřuje na stránkách NRZP ČR její předseda Václav Krása, který zároveň radí, jak konkrétně by si lidé měli při přebírání S-karty počínat. Zde naleznete oficiální informaci o postupu získání a používání sKarty. http://www.skontakt.cz/sportal/content/inet/sportal/cs/news_ie_1554.xml

Nevím, zda je tato stránka přístupna pro ty, kdo používají hlasový výstup či braillský řádek. V případě že nikoliv, překopíruji vám to do wordu.

Z www.helpnet.cz převzala Ota Pačesová

Mikulov na Moravě

Tento pobyt pořádalo o. s. Lorm, vedoucí Mgr. Martina Kučerová z Ostravské pobočky. Autobusem jsem jel do Prahy. Z Florence na Hlavní nádraží se mnou jel pan Kratochvíl, dobrovolník z Okamžiku. Sedím na lavičce a kolem šla paní Trégrová, kterou jsem poznal až po dotazu:“ Vaše jméno je?“ Po malé chvíli přišla Jana Kašparová a Naďa Tomsová. Jana si nezjistila, kde je vůz pro zdravotně postižené. Nastoupili jsme do mezinárodního vlaku Antonín Dvořák jedoucí z Prahy do Vídně (Praha, Pardubice, Česká Třebová, Brno, Břeclav) do posledního vagónu a tak jsme museli projít celý vlak. Pak už bylo vše dobré. V Břeclavi je 30 minut času. Z Břeclavi do Mikulova je to po trati 24 km. Vlak osobní, dobré nastupování, spousta lidí. Do hotelu, na který jsme se museli zeptat, kde se nachází, jsme se dostali asi v 15:30. Hotel se jmenuje Eliška. Z pracovníků Lorm tu byli ředitelka Petra, Zdena Jelínková, Jana Kašparová, Mgr. Martina Kučerová, Pavel Nepraš a z klientů Jaroslava Žáková, Milan Koklar, Helena Jelínková, Stanislava Kníchalová, Stanislav Marek s dcerou, Manželé Volfovi se synem, Dáša Prošková s Jirkou a vodícím psem Asimem, Jan Kessner se svojí sestrou, Jan Pavlíček a další.

Asi kolem čtvrté hodiny přišel na pokoj Pavel Nepraš. „Martine, vedu ti tvého průvodce, jmenuje se také Pavel." Později se dozvídám, že se jmenuje Pavel Kreisa, že ze začátku dělali spolu elektrikáře. Po večeři byla ve společenské místnosti seznamovačka, každý se představil, pak bylo volno. V sobotu od 8:00 byla rozcvička, v 8:30 snídaně a asi v 10 hodin byla první vyjížďka na kole. Bylo hezké počasí, foukal trošku vítr. Cesta pouze 8 km do sousední vesnice Sedlec. První den jsem tedy ujel 16 km. Na začátek to bohatě stačilo, navíc bylo málo času. Oběd totiž byl každý den ve 12:30. Byl jsem nesmírně unaven, bylo mi však lépe než před dvěma roky ve Škrdlovicích. Odpoledne jsem se šel podívat s paní Marií Wolfovou na náměstí, kde byly nějaké slavnosti a spousta stánků, kde jsem si koupil dva šátky. Večery byly volné. V neděli jsme jeli do Valtic a to už bylo tam a zpátky téměř 29 km. Stále moc dobré počasí. Viděli jsme spoustu vinic. Letos byla krutá zima. Vinice, které stojí v údolí, většinou zmrzly. Ty, co rostou na kopci, vypadají, že to přežily nebo nejsou tak poškozené.

V pondělí jsme jeli za účasti televize, která opět natáčela nějaký pořad, do Lednice, což bylo opět téměř 30 km. Počasí nám opět přálo a kola zatím bez problémů. Kola jsou prý z půjčovny a byla otázka času, kdy začnou problémy. V úterý jedeme na kozí farmu jmenující se Jánův dvůr. Nachází se v Novém Přerově. Toto byla asi nejdelší cesta, kterou jsem absolvoval na kole. Téměř 35 km. Měli jsme smůlu. Koza má mladé, potřebuje pro ně mléko. Farmáři tedy nemohou dělat sýry. Ve středu se vydáváme sice na druhou nejkratší trasu, ta je však nejnamáhavější. 17 km k Pálavským kopcům. Tento den začínají zlobit kola. Petra dvakrát píchla kolo. Nářadí bylo v nepořádku. Neměli jsme potřebný klíč. Naštěstí při první potřebě výměny duše sehnal Pavel nedaleko potřebný klíč. Druhé proražení duše se stalo Petře asi 4 km před Mikulovem. Tak tam Petra s Milanem počkala a Pavel pro ně přijel autem. Poslední den ve čtvrtek jsme jeli za česko-rakouské hranice. Asi 2 km. Pár metrů po výjezdu od hotelu Eliška nám praskl řetěz. Tak jsme se museli vrátit a vzít si kolo, na kterém jezdila Zdena s Jarkou. Bylo to půlhodinové zpoždění. Opět jsme ujeli asi 28 km. Za těch 6 dní tedy 156 km. Odpoledne bylo volné. Určená skupina sepisovala hodnocení pobytu, někdo se jel ještě projet. Já jsem odpočíval. Po večeři bylo závěrečné hodnocení a předání posledních informací k zakončení pobytu. Pak jsme šli do vinotéky za městem, kde jsme si dali víno. Koupil jsem si čtyři lahve domů. Nepřivézt si domů víno z vinařské oblasti? To se nemůže stát. Občas jsme museli jet po silnici a nepříjemné pro cyklistu je, když těsně vedle něj jede několik kamionů!

V pátek máme snídani již od 7:00. Naďa objednala taxi. Odjezd z Mikulova vlakem do Břeclavi byl v 8:00 hodin. Z Břeclavi jel v 9 hodin mezinárodní vlak Jan Jesenius. Projíždíme Chocní a vlak neočekávaně zastaví. Pak se dozvídáme, že na trati od Hradce je výluka. Trať do Pardubic byla obsazena, zabralo to 10 minut. Do Prahy tedy přijíždíme o 10 minut později. Z Florence jede ve 12:48 autobus na Karlovy Vary. Měl jsem štěstí. Do odjezdu chyběly asi 3 minuty. Další jede až za dvě hodiny.

Ježdění na kole je moc dobrá věc. Do kopce musím šlápnout, z kopce se vezu a letím třeba až 40-ti kilometrovou rychlostí. Po roční přestávce jsem se moc těšil. Ježdění na rotopedu je docela nuda. Na závěr bych tedy chtěl poděkovat Pavlu Kreisovi, že to se mnou neměl jednoduché. Zvládl to na jedničku, žádný problém. Potkal jsem po dlouhé době některé známé (Pavel Nepraš, Honza Pavlíček, Jan Kessner, Zdena Jelínková, Petra). Už teď se těším na konferenci do Vyškova, ale hlavně na další Cykloturistický pobyt v příštím roce.

Martin Tarčinec, předseda KPČH

zpět na obsah

Zajímavosti

Květen

Už od 13. století je měsíc květen spojen s lidovými oslavami, např. stavění máje nebo pálení čarodějnic, je považován za měsíc lásky. 1. května je mezinárodní svátek práce a druhou květnovou neděli se slaví svátek matek. Astrologicky začíná zemským znamením Býka (viz dubnový Paprsek), pokračuje druhým vzdušným znamením Blíženců. Zatraceně rychlých a nepředvídatelných osobností, kteří se mění ze dne na den a lidé v jejich blízkosti jim většinou připadají konzervativní, staromilští, nerozhodní, nepoužitelní. Nesnažte se je připoutat násilím k jedné myšlence, jednomu místu. Pošlete Blížence v pondělí pro nákup, a když se ve čtvrtek vrátí, přivítejte ho s láskou a úsměvem. Jen tehdy s vámi zůstane.

3.5.1931 (ve znamení Býka) se v Praze narodila Jiřina Bohdalová, slavná česká herečka. 26.5.1990 (ve znamení Blíženců) se v Biskoupkách u Třebíče narodil český básník, prozaik, dramatik Vítězslav Nezval. Mezi jeho nejznámější díla patří veršované drama o nešťastné lásce, Manon Lescaut. Květnová pranostika: Májová vlažička - naroste travička; májový deštíček - poroste chlebíček.

Červen

Červen přivolává do zrajícího ovoce červy a také se v něm sbírali červci, hmyz na výrobu textilního barviva. Červenají jahody a třešně. Odtud pravděpodobně pramení jeho název. 1. června se slaví Mezinárodní den dětí. Astrologicky začíná vzdušným znamením Blíženců, pokračuje druhým znamením, kterému vládne voda, Rakem. Rakovy nálady se mění stejně jako fáze Měsíce. Bývá nejzábavnější osobou ve společnosti, nakazí všechny kolem, i nejponuřejším a nejdepresivnějším bručounem, jakého jste kdy potkali. Raci mívají smysl pro tajné a okultní vědy, léčitelství i obyčejné zahradničení. Chcete-li si Raka udržet, pomozte mu vytvořit krásný domov a rodinu. Nikdy je neopustí.

Ve znamení Blíženců se 6. června 1799 v Moskvě narodil Alexandr Sergejevič Puškin, ruský básník, prozaik, dramatik a esejista. Jeho nejznámějším dílem je veršovaný román o nenaplněné lásce, Evžen Oněgin. Ve znamení Raka se 22. června 1898 v Osnabrücku, poblíž Severního moře narodil Erich Maria Remarque, německý protiválečný spisovatel a redaktor. Mezi jeho nejlepší díla patří román o německých vojácích vracejících se z kruté války, Na západní frontě klid. Červnová pranostika: Petr a Pavel (29. 6.), chodí s nůší, kořínky a houby suší.

Jana Rzepecká

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Umberto Eco – Jméno růže

Historický detektivní román se odehrává v italském klášteře roku 1327. Přichází do něho učený františkán, bývalý inkvizitor Vilém z Baskervillu se svým mladým žákem Adsem z Melku. Mají zde připravit setkání papeže s představiteli státní moci. Mají však také vyšetřit podivnou vraždu, která znepokojuje všechny obyvatele. Součástí kláštera je velká knihovna, ukrývající veškeré tehdejší vědění lidstva, tajný cíl Viléma i jeho dychtivého novice. Vstup do ní však mniši úzkostlivě střeží. Své dny tráví kromě modliteb také neustálým opisováním cenných dokumentů, přičemž nikomu dalšímu nesmějí nechat ani nahlédnout.

Vilém se snaží rozplétat taje kolem mnichovy vraždy, je však vyrušen další hrůznou vraždou a zanedlouho nato dalšími. S pomocí spřízněného mnicha se mu také podaří objevit tajnou cestu do labyrintu, v němž se nachází knihovna. Je zde plno nástrah, od omamných výparů až po srázy do propasti. Vilém s Adsem se však do knihovny noc co noc tajně vracejí a objevují zde největší poklady vědění i nitky vedoucí k tajemným vraždám. Adso v klášteře potká mladou vesničanku a zahoří k ní láskou. Dívka je však přistižena s čarodějnickými rekvizitami a odsouzena k tortuře a upálení. Přijíždí papežova a světská delegace, s nimi však také nejmocnější inkvizitoři. V klášteře stále přibývají mrtvoly a jako jediný důvod je stanovena přítomnost ďáblových služebníků. Podezřelým je i Vilém, který se jako bývalý inkvizitor za jejich odhalení a potrestání dost důrazně nestaví. Moudrý Vilém však už tuší příčinu všeho neštěstí. Je jí tajemná kniha, ukrytá v neproniknutelném labyrintu, která je zakázána lidem číst. Kdokoli se o to pokusí, je odsouzen k smrti.

Roku 1986 natočil režisér Jean-Jacques Annaud podle této předlohy stejnojmenný film se Seanem Connerym v hlavní roli. Přestože se nedrží doslova autorovy předlohy, jde o velmi dobrý a napínavý film, který nepostrádá drama, kriminální zápletku ani hluboké tajemno vlastní Ecovu dílu. Navíc je doplněn vskutku dokonalým vizuálním zobrazením prostředí i postav.

Harper Leeová – Jako zabít ptáčka

Maycomb, malé město na jihu USA, 30. léta minulého století, období velké hospodářské krize. Osmiletá Čipera a její 12letý bratr Jem tu prožívají nevinná dětská dobrodružství. Když je mladý černoch ze sousedství obviněn ze znásilnění bělošky, děti se poprvé setkávají tváří v tvář se skutečným životem. Advokát Atikus Finch, jejich otec, se ujímá případu a rozhodne se hájit nevinného muže vzdor předsudkům i nepřátelství lidí z města. Morálka, přetvářka, rasismus, zodpovědnost, čest. Všechny tyto pojmy byly pro děti dosud jen slova, nyní však poprvé poznávají na vlastní kůži, co které slovo znamená. V samotné soudní síni, kam chodí za svým otcem, i doma, kam na ně důsledky jeho práce také dopadají. Předsudky, strach a nenávist, nespravedlivý soudní spor, oproti nim stojí čestný muž a dvě děti. Celé drama je psáno formou vyprávění malé Čipery a i z tohoto důvodu je nevšední a skvělé.

Tento strhující příběh, za který autorka získala Pulitzerovu cenu, byl v roce 1962 zfilmován režisérem Robertem Mulliganem. Roli charismatického a moudrého doktora Finche ztvárnil slavný herec Gregory Peck.

Jana Rzepecká

zpět na obsah

Literární okénko

F.

Rozhovor na vznešené téma hranici tvoří mezi námi.
Profesionální otázky a stejné odpovědi.

V tom hlučném mlčení dva páry očí splynuly v jeden
S tichým úsměvem.

Tvé město voní středověkou historií
A vaše letadlo už přistává.

Odvážíš s sebou mlčenlivou závrať, kterou jsi způsobil
A kterou nikdo nikdy nepochopí.

Jana Rzepecká

zpět na obsah

Výročí

V měsíci květnu a červnu oslaví své narozeniny Jaruška Dvořáková, Martina Hanusová, Miloš Jungmann, Jana Brožková a Martin Tarčinec. Svátek mají Janičky, Janové a Ladislav. Všem oslavencům přejeme z celého srdce mnoho zdraví, štěstí a spokojenosti.

zpět na obsah

Co nám chutná

Ráda se s vámi podělím o zákusek. Musíte si ho ale připravit podle receptu, který tu uvedu. Od vánoc mi zbylo několik drobností, které jsem se snažila využit pro ovocnou misku. Nejprve jsem nastrouhala na plátky tři jablíčka, které jsem předem oloupala. V misce jsem plátky hned procukrovala vanilkovým cukrem, aby jablíčka pustila šťávu. V jiné misce jsem smíchala šťávu z jednoho pomeranče, citrónu, přidala jsem lžíci karamelu z lahvičky, kterou běžně seženete v každém obchodě. Pak jsem přidala lžici tekuté šlehačky, lžíci strouhaného kokosu, který mi zbyl od vánoc. Umíchala jsem tzv. přeliv a nalila na jablíčka. Přidala jsem lžíci rozinek a uložila na několik hodin do chladu. Opravdu dobré. Ovocným miskám dávám přednost před běžnými zákusky. Někdy používám kiwi nebo banán.

Vaše kuchtička Marcela Machovičová

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz

  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)