Paprsek ze tmy, červenec - srpen 2010

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, červenec - srpen 2010

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Vážení přátelé, připravili jsme pro vás dvojčíslo Paprsku a to za červenec a srpen 2010. Letní prázdniny jsou již za námi a podzim se k nám hlásí barevnými listy na stromech. Doufám, že jste si letních dnů užili dosytosti a sluníčko vás nabylo energií do nynějších sychravých dnů. Společně s přáteli Klubu jsme pro vás připravili číslo Paprsku, kde se pozastavujeme nad úlohou sociálního pracovníka a můžeme se pochlubit překrásnou básní od pana Coufala. Slečna Dvořáková má pro nás mimo jiné zajímavé poohlédnutí se za pobytem ve Svatém Janu pod Skalou. Děkuji vám všem za vaše příspěvky.

Michala Růžičková

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Dnes bych se chtěla znovu zamyslet nad úlohou dobrovolníka nebo sociálního pracovníka. Považuji toto téma za velmi důležité. Měli by o něm přemýšlet všichni, kterých se týká. Nejen samotní dobrovolníci a sociální pracovníci, ale také zdravotně postižení lidé, kteří dost často nevědí, jaká mají práva, co mohou a mají od dobrovolníků nebo sociálních pracovníků požadovat a jak se k nim mají chovat. Dost často se obávají toho, že nevhodným slovem, poznámkou, kritikou si znepřátelí ty, kteří jim mají buď dobrovolně, nebo pracovně sloužit (tedy berou za svoji práci plat).

Není výjimkou, že se mezi dobrovolníky a sociálními pracovníky objeví lidé, kterým jde o manipulaci s lidmi, snadný výdělek, pokud svoji práci odbývají. Někteří se jen potřebují zviditelnit, protože oznámení, že pracují pro zdravotně postižené přece jen dobře působí na okolí. Dost často jednají se zdravotně postiženými lidmi jako méněcennými, nikoliv sobě rovnými. Mezi dobrovolníky a sociálními pracovníky se také dost často vyskytují lidé, kteří kompenzují svoje vlastní nedostatky porovnáváním se s těmi, kteří jsou v nevýhodě.

Na závěr chci popřát všem zdravotně postiženým, aby se nedali a hájili svoje názory, práva, hrdost. Na druhou stranu je třeba dát si pozor na to, aby se situace neobrátila a zdravotně postižení nebyli těmi, kteří budou druhou stranu vydírat, omezovat a znesnadňovat jim práci.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Klubové aktivity

Praha

Přednáška 11. září 2010, Dědina, Praha

Vážení přátelé, dovolte, abych prostřednictvím svého zástupce, který v mé nepřítomnosti přečte můj příspěvek, velmi krátce naznačila čtyři dobrovolnické zásady. Práce dobrovolníka je velmi důležitá a je stále třeba mít na mysli její mocenský potenciál. Tvrdím proto, že práci dobrovolníka nemohou vykonávat lidé psychicky nezralí a nedospělí, duševně labilní, morálně slabí. Všem přeji hodně úspěchů v jejich osobním životě. Nyní tedy k věci.

Čtyři dobrovolnické zásady tak, jak je vidím. Dobrovolník je s hluchoslepým člověkem v rovnocenném postavení. Co ho od hluchoslepého odlišuje, je jeho nezištná oddanost sloužit bez osobních ambicí, moci a manipulace. Dobrovolník nesmí k hluchoslepému člověku přistupovat s nadřazeností. Měl by být otevřen, jeho srdce by mělo být přeplněné láskou. Měl by být vstřícný. Měl by respektovat věk, pohlaví, rasu, národnost, náboženství, sexuální orientaci, společenský, ekonomický i politický status. Dobrovolník respektuje soukromí hluchoslepého člověka. Musí v souladu se zákonem ochránit data hluchoslepého člověka, který používá jeho služeb a nesmí jeho postavení zneužít k mocenské, sexuální, politické, ekonomické, náboženské ani jiné manipulaci. Dobrovolník nesmí hluchoslepého člověka nějakou informací zmást, zastrašit.

Marcela Machovičová

Výstava "NEVIDÍME, NESLYŠÍME, ALE CÍTÍME..."

Svůj dnešní příspěvek bych ráda věnovala informování o tom, jak pokračuje naše putovní výstava o hluchoslepotě. Výstavy převážíme vždy autobusem nebo vlakem s Otou Pačesovou a na výstavní místa dorážíme ověšené taškami, výstavními panely a krabicemi. Trochu budíme rozruch, když nám pracovnice knihoven radí, kam máme zaparkovat auto a my říkáme, že na to nemáme dostatek finančních prostředků a k transportu nám slouží naše ruce a záda.

A nyní k výstavě samotné. Dne 4.8. jsme umístily výstavu v Knihovně města Mladá Boleslav. Paní ředitelka byla velmi vstřícná a i když nejsou přímo vybaveni na pořádání takových akcí, dala nám k dispozici veškeré volné prostory. Ty jsme bezezbytku využily pro informační panely a výrobky. Výstavu v Mladé Boleslavi jsme odinstalovaly 31.8. a hned druhý den jsme jí převezly do Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích.

Zde jsme měly k dispozici zasklené výstavní panely, do kterých jsme umístily informační plakáty a dva soubory fotografií. Do zasklené vitríny jsme vystavily výrobky a na stolku našel své místo náš keramický betlém. Druhý den ráno jsme se v knihovně sešly s Jaruškou Dvořákovou a její maminkou. Obě si prohlédly výstavu, výrobky si mohla Jaruška ohmatat a ostatní jsme jí podrobně popsaly. Poté jsme se vydaly společně na procházku městem a setkání ukončily v úžasné cukrárně, kde jsme si popovídaly u kávy a dortíků.

Výstava v Českých Budějovicích bude ukončena 30.9.2010. Tím také pro letošní rok s výstavou končíme, během následujících měsíců máme v plánu jí obnovit, nechat zhotovit nové fotografie a doplnit aktuální informace. Na rok 2011 již máme domluvenou instalaci v knihovně v Ústí nad Labem a další doufáme budou následovat. Věříme, že tato naše činnost má svůj smysl v tom, že se veřejnost dozví o problematice hluchoslepoty a seznámí se se skvělými lidičkami, kteří přes svůj těžký handicap žijí bohatý a naplněný život.

Martina Hanusová

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Novinka v žádostech o příspěvky

4.8.2010 16:44 hodin. Konto Bariéry nyní požaduje od žadatelů vyplnění jednoduchého formuláře. Na základě rozhodnutí Rady Konta BARIÉRY z 30. června 2010 nyní požadujeme od žadatelů o příspěvek vyplnění jednoduchého formuláře, který je k dispozici na našich webových stránkách, případně ho zašleme poštou. Zjistíme tak, zda žadatel žije sám, případně v úplné nebo neúplné rodině, jaké jsou celkové příjmy rodiny, jaké sociální příspěvky a dávky pobírá a jaké má výdaje.

To vše požadujeme formou čestného prohlášení s tím, že nadace si vyhrazuje možnost některé údaje si ověřit. Je to především dobrá zpráva pro naše dárce, kteří věří, že peníze, které nám posílají, pomohou na správném místě. K tomuto rozhodnutí nás nepřivedla nedůvěra k žadatelům, ale stále se zvyšující počet žádostí, které Konto BARIÉRY dostává, a snaha zkvalitnit rozdělování příspěvků. Po přiznání příspěvku vystavíme darovací smlouvu a zašleme žadateli k podpisu. Jednu kopii smlouvy požadujeme zaslat zpět s notářsky ověřeným podpisem.

Kristina Jakubcová

Nadace Charty 77 - Konto BARIÉRY (www.helpnet.cz)

zpět na obsah

Zajímavosti

Pobyt ve Svatém Janě pod Skalou

Ve dnech 25.7.-1.8. jsem s Radkem byla ve Svatém Janě pod Skalou. Konala se tam již druhá makrobiotická konference. Mamka nás sice vzbudila v 5 hodin ráno, ale vyjeli jsme kolem 6:30. Dorazili jsme na místo kolem 10.hodiny. Běžela zrovna přednáška Kláry Jíchové o přirozeném porodu, tu jsem moc chtěla slyšet, celou jsme ji nestihli. Radek mě zanechal mezi posluchači a šel vynášet z auta věci.

Přednáška skončila a stěhovali jsme se do kuchyně, kde probíhala lekce makrobiotického vaření "Když vaří táta". Honza Jícha ukazoval, jak se vaří tzv. "polévka koukoku". Tato polévka je vhodná pro těhotnou a kojící maminku. Je z celého kapra - hlavy, šupin, i s kostmi. Vaří se šest hodin, aby kosti změkly, obsahují hodně vápníku. Pak byl oběd - polévka zeleninová se zázvorem, obilí a omáčka. Další přednášky celé odpoledne venku na louce. Každý den rozcvička. Necvičila jsem, nestíhala bych to, ale poslouchala, jak cvičí. Na spolubydlící - muži a ženy zvlášť ubytovaní - jsem se mohla spolehnout, když jsem něco potřebovala, pomohli mi.

Ve středu byl výlet, kam kdo chtěl. Někdo šel do lesa, někdo na Karlštejn, někdo si objednal masáž. I táborák byl, děti byly vzhůru do 10 hodin, pak šly spát. Opékala se jablka, Honza hrál na kytaru. Šla jsem spát kolem 2. hodiny ráno. Při rozlučkovém večírku byly na stole palačinky s humusem - cizrnová pomazánka. Odjíždělo se hned po snídani, ale s Radkem jsme šli ještě do lesa, domů jsem přijela večer kolem 20. hodiny. Pobyt se mi líbil.

Jaruška Dvořáková

Léto s vnoučátky

Myslím na to každý den, jak trávit nejlepší dny ve svém životě s mým handicapem. Když si člověk vzpomene na své mládí i školní léta, je toho hodně, co by se dalo porovnávat s dnešní dobou. Ale jako s mým handicapem to nejde porovnávat, protože jsem byla jen nedoslýchavá a dnes jsem skoro hluchoslepá.

I letošní prázdniny jsem měla na starost vnoučátka, jsou stejně moje sluníčka, a tak proto využívám každé chvilky s nimi, dodávají mi energii k dobré náladě a hlavně mi pomáhají při různých mých překážkách. Dávají pozor abych nezakopla, abych něco nerozbila, drží mě pořádně za ruku, když jsme na procházce. Mám z toho dobrý pocit bezpečí. Doma mi pomáhají s úklidem a u vaření. Chodí se mnou i plavat do bazénu a hlídají mě, abych třeba do někoho nestrkala při nákupu. Jsou šikovná v tom, že mi hlavně přečtou, co je na obalu výrobku, kde kolikrát nejde ani pořádně přečíst ani návod nebo datum spotřeby.

Vnoučátka vědí o mém handicapu. A za to bych chtěla poděkovat své dceři, že je učí jak se mají chovat i v případě, že to není její povinnost, ale ochota a laskavost v roli "matka a dcera".

Dana Ťukalová

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Helena Kellerová

Rádi bychom Vám doporučili k přečtení knihu o životě Heleny Kellerové - Via Lucis, kterou si lze vypůjčit v knihovně nestátní organizace LORM, o.s. Publikaci lze vyzískat v digitální formě. Autorkou knihy je Jindra Jarošová. Osobnost Heleny Kellerové není zapotřebí představovat, avšak kdo by se chtěl seznámit s paní Helenou Kellerovou, neváhejte se začíst do článku o ní věnovaném a to v příloze Doteků č. 63 (léto 2010).

Michala Růžičková

Zdroj: www.lorm.cz

zpět na obsah

Literární okénko

Kozel a holčičky

Byl krásný nedělní den, sluníčko hřálo. Přijela ke mně na návštěvu moje neteř s dvěma holčičkami, Simonkou a Deniskou. Měla ráda zvířata, tak jsme šli společně do lesoparku. Holčičky viděly všechna zvířata, která tam máme. Pak jsme šli na louku, kde se zrovna pásly kozy a ovečky, aby si pochutnaly na čerstvé travičce. Opodál stál starý kozel a malá Simonka ho začala objímat a hladit. A protože měla na sobě květovanou sukýnku, kozel si myslel, že je k papání, začal za sukýnku tahat, až jí roztrhal a přežvykoval. Neteř se snažila jí z tlamy vyndat, ale už to nešlo. Pak se pustil i na Denisku i na neteř, ta musela sukni držet. Holčičky spustily křik: "Mamííí, koza žere sukýnky!" Slyšel to chovatel, který zrovna uklízel ve stáji. Kozla chytil za rohy a zahnal ho do ohrady. A holčičky šly s mámou domů jen v kalhotkách. Sukýnky se už nedaly zachránit, kozel je sežral.

Jaroslava Navarová

Z básnické tvorby pana Luďka Coufala

Znám dívku

Znám dívku šikovnou a lásky plnou,
ta kdysi dávno chtěla zpívat a hrát, ale
svého cíle nemohla stále dosáhnout.
Tak za tím to cílem tvrdě šla a neustále o
krásný zpěv s dobrou skupinou bojovala.
Toto přání se ji před pěti lety splnilo,
dnes zpívá hraje krásně profesionálně.
Několik cédeček s hudební skupinou natočila
a styl svého života hodně pozměnila.
Teď je dívkou nejen krásnou, také hodně
úspěšnou.
Jarek ten ji má rád a stále by ji chtěl do
své náruče lapit a obejmout.
Jarku nezoufej a raděj k Daně pospíchej,
než ti s nimi uteče a na tebe brzo zapomene.
Toto napsal Luděk. Prosím tě,
dráty od telefonu nestříhej, protože jestli je ustřihneš, tak Danin hlas už si neposlechneš.

zpět na obsah

Výročí

Klub přátel červenobílé hole přeje hodně zdraví, štěstí a spokojenosti panu Otíkovi Neprašovi a paní Marušce Váňové k narozeninám. Paní Váňová oslaví zároveň svátek spolu s paní Maruškou Doležalovou a poslední přání posíláme do Domova Palata paní Lidušce Havlíčkové, která rovněž oslaví své jmeniny.

zpět na obsah

Co nám chutná

Pokud někomu chutnají houby, mám pro něj báječný recept. Houby na smetaně připravujeme takto. Očištěné a pokrájené houby přidáme na cibulku, kterou předem jemně osmažíme. Až houby pustí šťávu (asi po osmi minutách), osolíme, opepříme a přidáme trochu vody. Dále dusíme. Ke konci vlejeme do podušených hub šlehačku, povaříme, osladíme a na závěr přidáme ocet. K tomu kynuté knedlíčky.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8

  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)