Hlavní navigace
Statistiky návštěvnosti
Obsah stránky
Báseň staré ženy
Horní navigace
Poslyšte, sestro, když na mne hledíte,
Řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
S divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
Nevnímá, když po ní něco se žádá,
O světě neví, jen přidělává práci,
Boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
Už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohle to vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
Než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
S bratry a sestrami sládl život jak med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
Dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.
A když mibylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své malé děti,
pak přišla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohly se vychovat po paměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mně provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
Mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je amen,
Kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičké dívka žije
A srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomínka na radost, na žal, co rozechvívá,
Vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
Já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči sestřičko, teď, když to všechno víte,
Neuvidíte seschlou stařenu,
Teď už – MĚ uvidíte.
Báseň byla nalezena v pozůstalosti ženy, která zemřela v nemocnici pro dlouhodobě nemocné ve Skotsku.